Hory jsou objektivně nebezpečné prostředí. Přestože lze udělat mnoho pro svou vlastní bezpečnost, stále se jedná statisticky o více nebezpečné prostředí než třeba pobyt v pohybujícím se osobním automobilu. V horách, více než kde jinde, je důležitý princip “Nebuď kretén”. A to nejen při individuálním pobytu v tomto prostředí, ale zejména pokud zde vykonávám komerční činnost. Někde v pozadí máme i zákon, tedy ty cáry papíru, které vymezují co vlastně můžeme a co nikoliv, co je předmětem našeho podnikání a jaké máme zodpovědnosti. To by pro nás měla být automatická stopka shora. Cítím-li, že mám zkušeností více než kdejaký horský vůdce a moje erudice v tomto odvětví je dostatečná, přesto je nutné se řídit formálními zákony a nesnažit se to dělat “na sebe dle sebe”. Žijeme v civilizované Evropě a tvrdíme, jak jsme morálně na výši. Důkaz takové morální vyspělosti by měla být i naše vlastní schopnost omezovat se z druhé strany. Jsem-li instruktor lezení na skalách, ale nemám-li dostatečnou zkušenost s vícedélkami nebo pískovcovým lezením, tak nemám mít touhu, už jen z podstaty, to učit ostatní. A takový přístup lze shrnout opět jedním zvoláním: “Nebuď kretén”. Buďme prostě lidé a chápejme, co z naší nezkušenosti může plynout. Nesnažme se za každou cenu obejít pravidla, vykládat si zákon jak se nám hodí. Je naprosto pochopitelné, že zákon každý vykládá jinak, nebuďme ale ti, co se ho snaží číst tak, jak se jim hodí. Buďme ti, kteří se ho snaží číst tak, jak se jim to zdá přirozené. Prostě a jednoduše: “Nebuďme kretény.”
