Digitální zrcadlovku jsem si pořídil v říjnu 2018. S ženou jsme se chystali na pár dní do Benátek a já toužil po tom odvést si zpět domů pořádné fotografie. Samozřejmě, že by tenkrát stačil malý kompakt, ale protože nemám rád kompromis v kvalitě, dostal jsem se postupně výběrem až k zrcadlovce. Zeshora byl rozpočet dost omezený a tak jsem skončil „pouze“ s APS-C zrcadlovkou Canon EOS 200d. Z pohledu rekreace to byla povedená dovolená, s fotkami to bylo poněkud horší. Udělal jsem zde spousty fotek a řadu z nich bych označil za vizuálně povedené. Bohužel za to mohlo pouze kouzlo daného místa. Nicméně jako fotograf jsem selhal, protože fotografiím chyběla přidaná hodnota. Sehrál jsem vlastně pouze roli dokumentaristy a vizuální hezkost fotografií vyplynula pouze z unikátnosti místa. Tato situace se v průběhu času opakovala.

Zlom nastal až v polovině roku 2020, kdy jsem našel čas vytáhnout fotoaparát i v okolí bydliště a vyrazil jsem na 2 hodiny focení místních kopců. Byl zde jeden zásadní rozdíl oproti všem předchozím fotografickým zážitkům. Soustředil jsem se pouze na focení, zatímco technickou stránku a ovládání fotoaparátu už jsem měl zažitou. Nešlo o trekovaní a rychlé stiskání spouště, ale na vše byl klid a mohl jsem si scénu pořádně promýšlet. Začal jsem více chápat o čem je správná technika fotografie.

Samozřejmě, že moje fotografie jsou teprve na začátku dlouhé cesty a jsou řádově horší než fotografie profesionálů. Rozhodl jsem se ale nastoupit dlouhou cestu učení za lepší fotografií. Momentálně se učím tvořit hezké fotografie i na méně epochálních místech a pracovat s horším světlem. Tím se člověk totiž posouvá více, než když snímá fotogenické přírodní úkazy v zahraničí.